(divadelní hra z akademického prostředí)
„Dobrý muž by měl uměti skládat jak komedie, tak i tragédie“
(Platón, dialog Symposion)
(Platón, dialog Symposion)
OSOBY:
dr.Žák , padesátník
Mgr. Štkavá (později dr.Štkavá), čtyřicátnice
dr.Zounová, šedesátnice
Moravec, student, asi dvacet let
akademický hodnostář
Zkušební místnost je zařízena velmi jednoduše: stůl, u kterého sedí zkoušející (dr. Žák uprostřed), asi metr a půl před stolem židle. Zkoušející mají na stole před sebou cedulky se svými jmény.
Není-li uvedeno jinak, pronáší Moravec svoje pasáže pokorně až poníženě, Žák suše a monotónně, Štkavá mírně arogantně a Zounová se při jejich pronášení směje (to vše ve větší nebo menší míře, podle kontextu).
***
I. DĚJSTVÍ : EXAMINACE
MORAVEC (vchází do místnosti) Dobrý den.
ŽÁK Dobrý den, pane Moravec. Můžete se posadit, tato židle je vaše. (ukazuje na židli) Nemusíte mít strach, trápit vás nebudeme. Pokud jste se svědomitě připravoval, bude pro vás tato zkouška jistě hračkou.
ZOUNOVÁ Jestli se mohu připojit, není naším úkolem nachytat vás, jak se říká na hruškách.
ŠTKAVÁ Co umíte, umíte, co neumíte, neumíte. Teď už nic nového nevymyslíte!
ZOUNOVÁ Říká se: "Na lžíci nenabereš nic jiného, než co je v míse."
ŽÁK No, nebudeme to protahovat, můžete spustit.
MORAVEC (vypadá zaraženě, nic neříká)
ŽÁK Pokud se vám špatně sedí, můžete si vzít jinou židli, tamta vypadá pohodlněji...
MORAVEC Ne, děkuji. Sedí se mi dobře. (chvíle ticha) Nezlobte se, ale nevím, na co mám reagovat...
ŽÁK Nemusíte spěchat, času máte dost. Můžete si to dobře promyslet...
MORAVEC Promiňte, možná je to tím, že jsem nervózní, ale utekla mi nějak vaše otázka..., kdybyste mi ji mohli prosím zopakovat...
(chvíle ticha)
ŽÁK Já vás úplně chápu. Když já jsem byl student a dělal jsem zkoušky, stávalo se mi někdy, že jsem si honem nemohl něco vybavit. Měl jsem takovou taktiku, že jsem začal hovořit na nějaké jiné téma a doufal jsem, že se mi přitom podaří vzpomenout si. No, ne vždy se to podařilo, ale někdy to pomohlo.
Pokud ale jde o vás, tak vážně nemáte důvod spěchat.
ZOUNOVÁ Spěch se nevyplácí. Říká se, že spěšná práce pláče nad výdělkem.
MORAVEC (sklesle) Kdybych jenom tušil, na co se mě ptáte...
ŠTKAVÁ Doufám, že tušíte aspoň to, že tu nejsme pro legraci….
ZOUNOVÁ Někdy se také říká, "pro srandu králíkům".
ŠTKAVÁ Víte, já bych vás nechtěla strašit, ale jestli nemáte vůbec tušení...
MORAVEC Dejte mi prosím otázku...
ŽÁK Když jsem byl student, také se mi někdy stalo, že mi téma zkoušky vyloženě nesedlo. Dokonce jsem někdy dostal otázku, kterou jsem vůbec nechtěl. Nevzpomínám si ale, že bych někdy měl odvahu žádat vyučujícího, aby mi položil jinou otázku. Musím vás upozornit, že to zkušební řád výslovně zakazuje.
MORAVEC Promiňte, ale já přece vůbec nechci jinou otázku. Mně by úplně stačila ta jedna původní otázka...
ŠTKAVÁ Upřímně řečeno, styděla bych se jít ke zkoušce a mít připravenou pouze jednu otázku...
ŽÁK Také jsem byl student a přiznávám se, že jsem někdy nebyl stoprocentně připraven. Když je člověk mladý, má na práci spoustu jiných věcí, o kterých si myslí, že jsou důležitější. To se jistě dá nějak pochopit. Někteří studenti - zvláště ti, kteří nejsou moc kvalitní - si ale myslí, že jim projde všechno a spoléhají se, že budou mít štěstí. To se zákonitě jednou musí nevyplatit.
ZOUNOVÁ Tak dlouho taháš mnicha za kápi, až se na tě oboří.
MORAVEC Mluvil jste, pane doktore, o zkušebním řádu. Zatím jsem si ho nikdy důkladně nepročetl, ale domnívám se, že je v něm uvedeno, že zkoušený má právo na to, aby mu byla položena otázka.
ŽÁK Pokud je mi známo, je ve zkušebním řádu uvedeno, že zkoušený má právo na ohodnocení svého výkonu. O takových věcech jako je položení otázky se v něm nic neříká.
MORAVEC Chcete tím říct, že mi žádnou otázku nepoložíte?
ŽÁK Nic takového jsem říci nechtěl, a pokud jste něco takového z mojí odpovědi vytušil, jenom to dokládá, že jste velmi nervózní. (chvíle ticha) Jestli myslíte, že vám to pomůže, klidně vstaňte a procházejte se. Třeba se vám tak bude lépe přemýšlet.
MORAVEC (vstává a nervózně se prochází, mluví odevzdaně a spíš pro sebe) Jeden filozof, teď si bohužel nemohu vzpomenout na jeho jméno, řekl, že člověk je otázka. Kant rozlišil dvojí znalost člověka, fyziologickou a pragmatickou. Fyziologická stránka se týká působení přírody. V této oblasti člověk nemá možnost volby, příroda jej sama tvaruje do určité podoby. Kromě toho je ale člověk i tím, co ze sebe sám udělá, to pak jde o antropologii pragmatickou. Člověk je tedy bytost, která si klade otázky, ba je dokonce sám sobě otázkou.
ŠTKAVÁ Zdá se, že nemáte úplně jasno ani v tom, čeho se týká tato zkouška...
MORAVEC (nevnímá, co říká Štkavá) Různí filozofové tu otázku zodpověděli různě. Platón řekl, že člověk je neopeřenec dvounohý, jeho žák Aristoteles řekl, že je zpříma chodícím zvířetem, jehož přirozenost je božská. Stobeaus viděl v člověku symbol slabosti, obraz vrtkavosti, směs slizu a žluči. Goethe označil člověka za první rozmluvu přírody s Bohem, Nietzsche pouze za nemocné zvíře, někdy také za nezvíře nebo nadzvíře. Rousseau viděl v člověku zkaženého živočicha, Kant naopak živočicha, který se může zdokonalovat. Pro Freuda byl člověk potlačovatel pudů, pro Heideggera bytí určené k smrti...
ŽÁK No, nějak jste se nám rozjel, pane Moravec. Ale zdá se, že špatným směrem.
ZOUNOVÁ Někdy se také říká: "Ztratil jste nit."
MORAVEC (odevzdaně) Promiňte, občas se mi stane, že se dostanu do takového zvláštního stavu. Nazval bych ten stav "existenciální"- jestli mi rozumíte. Najednou se mi zdálo, že ve mně chcete vzbudit vědomí mojí existence, které je v běžném životě překryto různými neautentickými starostmi. Toto vědomí se nám ohlašuje pouze v mezních situacích, kdy jsme nuceni vyhlédnout za náš všednodenní obzor.
ŽÁK Posaďte se a uklidněte se, nikdo vám nechce udělat nic zlého. (Moravec si sedá.) Rád si občas vyslechnu nějakou filozofickou úvahu. Je dobré, když má člověk všeobecný rozhled a není pouze jednostranně zaměřený. Četl jsem teď o jednom muži, který celý svůj život strávil tím, že u běžícího pásu vykonával stále tentýž jednotvárný pohyb: přilepoval na výrobky štítky. To je hrozná představa, nikomu bych to nepřál. S filozofií by se to ale také nemělo přehánět. Je potřeba, aby si od toho člověk udržel určitý odstup.
ZOUNOVÁ Říká se, že všeho moc škodí
MORAVEC Promiňte, já jsem nechtěl odbíhat od tématu. Asi jsem se zatím nevyjádřil úplně jasně. Víte, špatně jsem se dneska vyspal a jsem trochu unavený... a unikla mi věc, bez které tuto zkoušku nemůžu udělat. Jaká byla prosím vaše otázka?
ŠTKAVÁ Musím vás upozornit, že tu nejste od toho, aby jste se ptal. Vy nemáte otázky klást, ale odpovídat na ně. Ptát jste se mohl celý rok, měl jste k tomu spoustu příležitostí a je jenom vaše chyba, že jste toho nevyužil. Obávám se, že teď je na to pozdě.
ZOUNOVÁ Líná huba, holé neštěstí.
MORAVEC Nedokážu pochopit, že ve zkušebním řádu není řečené, že mám právo na otázku. Uznejte prosím, že na to mám alespoň morální nárok!
ŽÁK (zeširoka) Jak jste si už určitě sám všiml, jsou, jako mezi všemi lidmi, i mezi kantory značné rozdíly. Jsou takoví, kteří si o sobě myslí, že jen oni a nikdo jiný má vždycky pravdu a nesnesou diskusi o žádném problému...
ZOUNOVÁ Myslí si o sobě, jak se říká, že mají patent na rozum.
ŽÁK ...já sám mezi ně nepatřím. Nemluvil bych o tom, kdybych to o mně neříkali někteří naši kvalitní studenti. Já jsem otevřený ke všem připomínkám. Jsem ochotný vyslechnout dokonce i kritiku. Musí to ale být kritika, která je něčím podložená a ne nějaká náhlá rána pod pás. Je strašné uslyšet po tom všem, co jsem vykonal pro dobro našich studentů, obvinění z nemorálnosti! Toto by kvalitní student nikdy nemohl udělat. Kvalitní studenti dobře vědí, že se ve všem snažím vycházet vstříc.
ŠTKAVÁ Kdyby toto někdo řekl mně...
ZOUNOVÁ Říká se, že není nic mrzutějšího nad nevděčného člověka.
ŽÁK Je ale potřeba mít trochu nadhled, taky jsme byli kdysi mladí. (dívá se po svých kolegyních, Zounová kývá hlavou, Štkavá nereaguje)
ŠTKAVÁ (k Moravcovi) Nemusíte se hned tvářit tak otráveně. Jednou přijdete na to, že jsme to s vámi mysleli dobře.
ŽÁK S vámi je vážně těžké pořízení, pane Moravec. Už nevím, jak bych vám ještě mohl pomoct...
ZOUNOVÁ (uznale kývá hlavou) Říká se: "V nouzi poznáš přítele."
ŽÁK Zkusíme vám zopakovat otázku. Každému se může se stát, že přeslechne a stydí se pak třeba zeptat.
(Moravec se tváří šťastně.)
ŽÁK Přiznám se, paní kolegyně, že si v tuto chvíli nejsem úplně jistý, která z vás otázku pokládala. (dívá se po svých kolegyních)
ŠTKAVÁ (po chvilce váhání) ... Nemyslím si, že bych to byla já... Ale stejně už bych si asi po všech těch filozofických úvahách nebyla schopná vzpomenout!
ŽÁK (s jistotou k Zounové) Mohla byste prosím paní kolegyně zopakovat svoji otázku...?
ZOUNOVÁ (překvapeně, až vyděšeně) Kdepak já..! Co vás nemá... Já jsem to nebyla! Říká se, že kdo se moc ptá, moc se dozví...
(chvíle ticha, poté Štkavá pomalu říká k Moravcovi)
ŠTKAVÁ Tak se vám podařilo otázku zamluvit.(rozčileně) To by mě vážně zajímalo , co teď budeme dělat! (ke kolegům) Co nám v takové situaci radí zkušební řád...?!
ŽÁK (bezradně) Jinou otázku položit nemůžeme,...to by znamenalo porušení zkušebního řádu. Ne, to v žádném případě...
(obrací se k Moravcovi) Mohl byste, pane Moravec, na chvíli opustit místnost. Poradíme se, jakým způsobem budeme postupovat. Až se dohodneme na nějakém řešení, zavoláme vás.
(Zák doprovází Moravce ke dveřím, zavírá za ním a sedá si na jeho místo)
II. DĚJSTVÍ: KONZULTACE
ZÁK Paní kolegyně! Nemusím vám jistě nijak moc zdůrazňovat, že jsme se dostali do pěkné šlamastiky.
ZOUNOVÁ Někdy se také říká, že jsme se ocitli v pěkné bryndě...
ŽÁK Ano, to skutečně dobře vystihuje naši situaci.
ŠTKAVÁ Já bych s tím nedělala žádné velké cavyky, já bych ho prostě vyhodila. Jen ať mu trochu spadne hřebínek. Myslí si o sobě kdovíco, tak ať se vrátí na zem!
ŽÁK Kdyby to záleželo jen na mně, udělal bych to tak, jak říkáte. Není to kvalitní student. Místo toho, aby odpovídal na otázky, klade si své vlastní, a pak zjistí, že na ně vlastně není schopen odpovědět. Jenomže nám stojí v cestě překážka v podobě zkušebního řádu, který říká: "Student u zkoušky neuspěl, pokud není v dostatečné míře schopen odpovědět na danou otázku."
ŠTKAVÁ Lump jeden...! Vypadá, jako by neměl všech pět pohromadě a přitom to měl od začátku dobře promyšlené. Kdybych to věděla, dávala bych si větší pozor. Takto se nechat převézt...! Ani nevíte jak jsem rozhořčená . Ten žoldák!
ŽÁK Chtěla jste asi říct bídák...
ŠTKAVÁ Zmetek. (zrychleně dýchá) Vypadá jako by se nadýchal yperitu! Xenofob! Mluví jako by spadl z Walesu!
ZOUNOVÁ Někdy se také říká "jako by spadl z Marsu".
ŠTKAVÁ Všivoun bez vášně, usmrkaný usoplenec. Ťululum a trouba. Šibal, co roste pro šibenici.
ŽÁK Sebranka...
ŠTKAVÁ Sprostý senzibil. Řadový řízek. Retardovaná rekvizita. Quisling!
ŽÁK Mně spíš připadá jako pitomec.
ŠTKAVÁ Opatrnický opozdilec..., ňouma..., nejapný ničema.
ŽÁK Mizera.
ZOUNOVÁ Lotr.
ŠTKAVÁ Křečovitý kýč a kýčovitá křeč.
ŽÁK Jelimánek.
ZOUNOVÁ Inkvizitor.
ŽÁK To snad ani ne. Spíš intrikán.
ŠTKAVÁ Churavá chátra.
ŽÁK Holota.
ZOUNOVÁ...posílám dál.
ŠTKAVÁ...ten...genitiv!
ŽÁK Chtěla jste asi říct primitiv...
ZOUNOVÁ Už vím, grobián.
ŽÁK Ano, ale taky je to floutek.
ŠTKAVÁ ...frustrovaný floutek.
ŽÁK Estét.
ZOUNOVÁ Ďábel.
ŠTKAVÁ Drzý darmošlap a čiperná čeládka.
ŽÁK Cynik.
ZOUNOVÁ Bubák.
ŠTKAVÁ ...anarfabet.
ŽÁK Nevím přesně, jestli jste chtěla říct anarchista nebo analfabet, ale v každém případě s vámi souhlasím.
ŠTKAVÁ Ne,...mně je z něho vážně strašně špatně. Ne,... to skutečně není možné! (důrazně)Vyhodit je málo!
ŽÁK To byste byla, paní kolegyně, ochotná udělat i za tu cenu, že by to znamenalo porušení zkušebního řádu? Víte přece, že nám to zkušební řád nedovoluje.
ZOUNOVÁ (nervózně se rozhlíží kolem sebe a tajemně říká) Buďme opatrní. Říká se, že tomu, kdo poruší zkušební řád, narostou na rukou bradavice.
ŠTKAVÁ To jsou babské tlachy. Nesmíme věřit všemu, co se říká.
ZOUNOVÁ Říká se ale taky, že na každém šprochu je pravdy trochu.
ŠTKAVÁ To jsou všechno jenom žvásty.
ŽÁK Promiňte, paní kolegyně, ale musím vás upozornit, že byste si měla dávat trochu větší pozor na to, co říkáte. Dobře víte, že nejsem pověrčivý, ale nesmíte zapomínat, za co všechno vděčíme Řádu.
ŠTKAVÁ ...řádu?
ŽÁK (překvapený, že se Štkavá ptá, říká se samozřejmostí) Ano, řádu.
ZOUNOVÁ (povzbudivě) No jo, řádu! Řádu, přece!
ŽÁK (důrazně) Ano, řádu.
ŠTKAVÁ (nejistě) Aha,... řádu.
ŽÁK Velkolepému a vše prostupujícímu Řádu, jehož je zkušební řád sice jen nepatrná, ale funkční část. Tento Řád tu byl, když jsme tu ještě nebyli a bude tu i potom, co už tu nebudeme. Uvědomujete si, že bez něj bychom nebyli nic, vůbec nic!? Tento Řád byste si troufla zapřít?
ŠTKAVÁ (nejistě) Kdybych jej někdy viděla, věřila bych v něj...
ŽÁK. Řád bychom mohli srovnat například se vzduchem. Ten také nikdo z nás nikdy neviděl, a přesto je to nezbytná podmínka našeho života.
ŠTKAVÁ Když to tak slyším, tak si říkám, že na tom nejspíš bude něco pravdy. Nesmíte si prosím myslet, že jsem chtěla Řád porušit.
ŽÁK Jsem rád, že to říkáte. Nevzešlo by z toho nic dobrého.
ŠTKAVÁ Vzpomínám si, že když jsem byla malá, říkala mi moje babička, že vždycky, když si nebudu vědět rady, je nejlepší obrátit se k Řádu. V něm prý člověk nachází útěchu a radu.
ŽÁK Ano, v tom máte jistě pravdu.. Vše, co máme, jsme dostali jen díky Řádu.(chvíle ticha, poté sklesle) Přiznávám se, že do podobné situace jsem se dostal poprvé...Co si máme počít v situaci, kdy na nás zkušební řád zapomněl? Víte, jak ten lump hovořil o tom existenciálním pocitu...Nevím, ale mám pocit...Ne, promiňte, to ne... Já si vážně nevím rady!
ŠTKAVÁ Jak to můžete, pane kolego, říct?
Kvalitní člověk si nikdy nezoufá. Spoléhá na to, že mu Řád přispěchá na pomoc. I když kráčí roklí šeré smrti, nebojí se ničeho zlého, protože Řád je s ním. Řád uslyší kvalitního člověka, běda však tomu, kdo se ho pokouší obejít.
(ozve se jasné a zřetelné zaklepání na dveře)
ŽÁK (udiveně) Zdá se, že někdo klepe na dveře!
ZOUNOVÁ (radostně) Ano, ano, někdo klepe!
(Žák nejistě vstává a jde otevřít. Ve dveřích nehybně stojí slavnostně oblečený akademický hodnostář, v rukou, které má natažené před sebou drží cedulku, začne hrát podmanivá slavnostní hudba – taková jaká se hraje při promoci, Žák ustoupí stranou a hodnostář pomalu kráčí ke Štkavé. Když je několik metrů od stolu, zastaví se a ukloní se, Štkavá vstane a také se ukloní. Žák vezme ze stolu cedulku s nápisem "Mgr.Štkavá" a hodí ji do koše. Akademický hodnostář přijde až ke stolu, slavnostně na něj položí cedulku,na které je napsáno "dr.Štkavá", udělá několik kroků pozpátku, znovu se ukloní. Štkavá se také ukloní, poté se hodnostář obrátí a odpochoduje pryč. Hudba dozní, Žák za ním zavře dveře. Žák a Zounová gratulují Štkavé, poté si opět sedají na svá místa)
ŠTKAVÁ Zkušební řád říká : "Student u zkoušky neuspěl, pokud není v dostatečné míře schopen odpovědět na otázku, která mu byla položena."
VŠICHNI TŘI (recitují)Tak to říká náš zkušební řád.
ŠTKAVÁ Ptám se vás, kolegové, byl snad ten lump schopen odpovědět?
ŽÁK Obávám se, že celá naše potíž spočívá v tom, že to nejsme schopni rozhodnout. Nikdo z nás si totiž nedokáže vzpomenout, jakou otázku jsme mu vlastně položili.
ŠTKAVÁ Pane kolego, ptám se vás: „Kladl jste mu nějakou otázku?“
ŽÁK Ne, já jsem to nebyl. Musela to být jedna z vás.
ŠTKAVÁ Paní kolegyně, byla jste to snad vy, kdo kladl otázku?
ZOUNOVÁ Ne, já jsem to nebyla, protože vím, že kdo se moc ptá, moc se doví.
ŠTKAVÁ (říká jako moderátor v soutěži "Chcete být milionářem") Vy jste to, pane kolego, nebyl.(dívá se na Žáka) Vy jste to, paní kolegyně, také nebyla. (dívá se na Zounovou) Zbývám tedy já. Já jsem mu však rovněž žádnou otázku nepokládala! (uvolněně) Z toho je vidět, že žádnou otázku nedostal! Ptám se vás, kolegové znovu. Byl snad ten lump schopen odpovědět?
VŠICHNI TŘI Z toho je jasně vidět, že nebyl.
ŠTKAVÁ Zkušební řád říká, že zkoušený má právo na hodnocení.
VŠICHNI TŘI Tak to říká zkušební řád.
ŠTKAVÁ Ptám se vás, kolegové, jak jsou hodnoceni ti, kteří nejsou schopni odpovědět?
VŠICHNI TŘI O takových studentech zkušební řád říká, že u zkoušky neuspěli.
ŠTKAVÁ Nevím, kolegové, jak vy, ale já bych si nikdy netroufla obejít zkušební řád.
VŠICHNI TŘI Ať mi přestane sloužit moje pravice, jestli poruším Řád.
ZOUNOVÁ (tajemně, dívá se nepřítomně) Říká se, že tomu, kdo poruší zkušební řád, narostou na rukou bradavice.
III. DĚJSTVÍ : EVALUACE
(Žák se vrátil na svoje místo, vchází Moravec)
ŽÁK Pane Moravec, pojďte dál, ještě se můžete posadit. Sdělíme vám rozhodnutí, ke kterému došla naše komise.
MORAVEC (Sedá si)
ŽÁK Tedy, naše komise se shodla na tomto hodnocení.
VŠICHNI TŘI Neuspěl.
ŽÁK Podle zkušebního řádu máte právo rozhodnutí komentovat. Chcete využít tohoto svého práva?
MORAVEC Zatímco jste jednali o mém hodnocení, složil jsem báseň. Když dovolíte, rád bych ji přečetl.
ŽÁK No, prosím. Jestli to bude k věci, tak nemám žádné námitky. (dívá se po kolegyních, Zounová kývá hlavou, Štkavá nijak nereaguje)
MORAVEC (čte báseň, v levé ruce drží papír, pravou ruku má danou za zády)
NEKVALITNÍ STUDENT
Sluníčko se z okna smálo,
Dal jsem zkoušce trochu málo.
Kdybych se učil sebevíc,
Nepomohlo by to stejně nic,
Pro doktorské jasnosti,
Přišly chvíle radosti.
Ubohé nic bez kvalit,
Mohlo by je nezkalit?
Měl jsem v noci těžké sny,
Budil jsem se zpocený.
I kdybych však dobře spal,
Stejně bych nic nechápal.
Já jsem hloupá rarita,
Nemám žádná koryta.
Vy jste slavná elita,
Mně však chybí kvalita.
Že máte svá koryta,
Jste snad proto elita?
Je snad pravda celkem zřejmá,
Že můj výkon kazí tréma.
Kdybych tu dýchal z plných plic,
Pomohlo by to?-Vůbec nic!
Shodli jste se na tom tři,
Víte, co se nepatří.
Ať si je vás třeba pět,
Nic zlého jsem neproved.
Že máte svá koryta,
Jen proto jste elita!
(Když dočte, chvíle ticha. Zkoušející se zaraženě dívají jeden na druhého, poté se Štkavé rozjasní tvář.)
ŠTKAVÁ (vítězoslavně) Mohla bych se prosím zeptat, proč schováváte pravou ruku za zády? (starostlivě) Snad se vám s ní něco nestalo...?
MORAVEC Nic se mi nestalo, já ji mám jenom tak danou...
ŠTKAVÁ (starostlivě) Nebude vám jistě vadit, když se na ni podívám?
MORAVEC ...můžete, ale nerozumím, proč to chcete...
(Štkavá chmatne po pravé ruce, prohlíží si ji.)
ŠTKAVÁ (radostně) Toto vypadá jako bradavice... (dívá se i na levou ruku)...a na druhé ruce taky!
MORAVEC ...chtěl jsem si je už dávno nechat vypálit, ale nějak jsem na to neměl čas...
ŠTKAVÁ (roztomile) Ale neříkejte..., to vám máme věřit?!
MORAVEC (zoufale) Nerozumím vám, vůbec vám nerozumím!
ŽÁK Jste ještě moc mladý. Snad to jednou pochopíte.
ZOUNOVÁ Co se v mládí naučíš,...
(Moravec se zhroutí ze židle a zůstane nehybně ležet na zemi.)
(zkoušející si prohlížejí ruce)
ŽÁK Já mám ruce čisté.
ŠTKAVÁ Já také!
ZOUNOVÁ Já také!
(Zkoušející slavnostně pomalu vstanou, přijdou k Moravcovi a všichni tři na něj položí nohu. Uklánějí se. Moravec se probere, vysmekne se spod nohou a uteče pryč.)
Žádné komentáře:
Okomentovat