Tvůj bližní je ten, kdo ti prokáže milosrdenství

Dnes slavíme jeden z vrcholů právě probíhajícího Svatého roku milosrdenství – neděli Božího milosrdenství. Snad by to mohla být pro nás katolíky příležitost k zamyšlení nad tím, jestli by nebylo vhodné snížit spotřebu kadidla a poté, co se trochu zvedne mlha, se pokusit vnímat lidi stojící vedle nás jako naše bližní.

Tvůj bližní je ten, kdo ti pomůže, až tě přepadnou lupiči, oberou tě a nechají tě ležet polomrtvého. A je jedno, kdo to bude – může to být klidně třeba i Mezopotámec, Pamfylijec nebo Kréťan.


Diskuze o uprchlících

Před týdnem jsem zhlédnul diskusní pořad, ve kterém jeden z jeho účastníků vyslovil svůj názor na to, kdo je jeho bližní. Byla to taková ta klasická debata o uprchlících – o tom, jestli bychom je měli přijímat, jestli nám od nich hrozí nějaké nebezpečí a tak podobně. Zmiňovaný účastník debaty se stavěl za to, že bychom se je měli snažit co nejrychleji vracet, odkud přišli. Důvod je podle něj následující: muslimové i jiní Arabové, Afghánci, Eritrejci a další nejsou naši bližní.

A k tomu hned také připojil vysvětlení, kdo jsou podle něj jeho bližní. Řekl, že to jsou lidé našeho kulturního okruhu, se kterými se potkáváme a přicházíme do styku tváří v tvář. Rozhodně to pak nejsou muslimové - o ty by se měly postarat islámské země, které jsou jim kulturně mnohem blíž a do kterých se dokážou snáze integrovat. A z těchto zemí to ostatně také budou mít uprchlíci blíže do svých domovů, kam se mohou opětovně vrátit po utichnutí válečných konfliktů.

Podobenství o milosrdném Samaritánovi

Nevím, jestli to ten účastník debaty věděl, nebo ne, ale přesně stejná otázka „Kdo je můj bližní?“ byla před dvěma tisíci lety položena také Ježíšovi z Nazareta (Lk 10, 29-37).

Jeden zákoník se pustil s Ježíšem do rozhovoru ohledně toho, co by měl dělat, aby měl podíl na věčném životě (řečeno dnešní terminologií: aby přišel do nebe). Ježíš jej nechá, aby si na tuto otázku odpověděl sám, a pak mu sdělí, že souhlasí s tím, co říká: je třeba milovat Boha z celého srdce a svého bližního jako sebe sama.

Jenomže tady nastává celý ten problém. Zákoník se ještě honem zeptá: „A kdo je můj bližní?“. Kdo je to ten můj bližní, kterého bych měl milovat jako sebe sama?

Ježíš na tuto otázku neodpoví přímo, ale předloží nejprve podobenství o milosrdném Samaritánovi. Na cestě z Jeruzaléma do Jericha přepadnou jednoho muže lupiči, oberou ho a nechají ho tam ležet polomrtvého. Později kolem něj projde jeden kněz a levita, ale raději se mu vyhnou. Pak tudy prochází nějaký Samařan, slituje se nad ním, ošetří jej a zaveze do hostince, kde za něj zaplatí útratu.

Inspirace pro evropskou kulturu

Toto podobenství bylo jistě skvělou reklamou pro Samaritány, příslušníky jedné trochu zvláštní etnické a náboženské skupiny, se kterou Židé normálně nechtěli mít nic společného a které se vyhýbali, jak jenom mohli. 

Posléze si toto podobenství našlo cestu i do našeho běžného jazyka, kde má výraz „samaritán“ dodnes pozitivní konotaci. A kromě toho proniklo také do širšího evropského společenského povědomí.

Naši civilizaci sice již jen stěží můžeme označit za křesťanskou, ale většina lidí stále ctí pravidlo, že by se měla poskytnout pomoc člověku, který zůstane bezvládně ležet někde na ulici. Je to ošetřeno i dokonce právně – neposkytnutí pomoci takovému člověku je považováno za trestný čin. 

V dnešní době by tedy možná měli kněz a levita z výše uvedeného podobenství opletačky se soudy. Samaritán by naproti tomu možná dnes dostal nějakou plaketu, nebo by mu aspoň zahráli písničku v rádiu…

Obrácená perspektiva

No, a nakonec přichází pointa celého toho vyprávění. Ježíš se zákoníka otáže, kdo se zachoval vůči oloupenému muži jako jeho bližní, načež si zákoník opět sám správně odpoví, že to byl ten, kdo mu prokázal milosrdenství. Ježíš to pak už jenom okomentuje závěrečnou výzvou: „Jdi a jednej také tak.“

Na této pasáži z Lukášova evangelia je zajímavé, jak Ježíš převrací perspektivu, z níž odpovídá na zákoníkovu otázku. Zákoník se jej podle všeho chtěl zeptat něco v následujícím smyslu: jsou moji bližní i Samaritáni, Řekové, Římani, Parthové, Arabové a další? Místo toho dostává překvapivou odpověď: tvůj bližní je ten, kdo ti pomůže, až tě přepadnou lupiči, oberou tě a nechají tě ležet polomrtvého. A je jedno, kdo to bude – může to být klidně třeba i Elamita, Mezopotámec, Pamfylijec nebo Kréťan.



Žádné komentáře:

Okomentovat