O přejídání se v postní době

V překladu jedné známé anglické duchovní básně se píše, že „půst není jenom věcí úst“. V češtině se nám to sice hezky rýmuje, ale stejně – když na to přijde – není úplně snadné se během postní doby přejídat a nemít z toho trošku výčitky.


Během postní doby si připomínáme poměrně nenápadnou událost z evangelií. Ježíš byl čtyřicet dnů na poušti, nic nejedl a pokoušel ho ďábel. Odolal pokušení učinit z kamene chleba, odmítl nabídku stát se vládcem všech království světa s jejich mocí a slávou a nakonec si odmítnul skočit bungee z vrcholu jeruzalémského chrámu. A to všechno s velikou rezolutností, aniž by přistoupil na sebemenší diskuzi s ďáblem.

My samozřejmě můžeme být také v určité míře vystaveni těmto třem pokušením. Nic na tom nemění ani to, že jsme si většinou schopni racionálně uvědomit, že z kamení chleba neuděláme, ani kdybychom se rozkrájeli, a že po pádu z výšky se rozplácneme. Někdy také můžeme být trochu v pokušení stát se vládci nějakého světového království – a to navzdory tomu, že dnes již většinou vládnou jenom volení zástupci, kteří jsou snadno nahraditelní.

Připadne mi proto, že je možná trochu škoda, že nám církev z tohoto biblického úryvku připomíná především ten čtyřicetidenní půst od jídla. Anebo vlastně dokonce ne půst, ale jenom uskrovnění se v jídle, protože se bere ohled na to, že jsme jenom lidé a že je potřeba se třikrát denně najíst, abychom byli schopní normálně fungovat.

Přejídání se a hladovění jako přirozená součást života

Ale nebylo to tak vždycky, že by lidé jedli třikrát denně. Je to podle všeho až vynález naší moderní doby. Stovky generací našich předků měli trochu odlišné stravovací rytmy. V jejich životě se stále střídaly období hojnosti, kdy se přežírali, a období nedostatku, kdy drželi půst – a to ne takový ten symbolický půst jako držíme někdy my křesťané, když si odřekneme čokoládu nebo zmrzlinu.

Fungovalo to tak podle všeho od pravěku. Když se podařilo ulovit nějaké velké zvíře, bylo zapotřebí jej co nejrychleji zkonzumovat, aby se maso nezkazilo. Proto se v nás vyvinula pozoruhodná schopnost spořádat o hodně víc jídla, než kolik aktuálně potřebujeme. A současně se v nás vyvinula poměrně vysoká tolerance vůči hladovění.


Eat as you can

Píšu o tom hlavně proto, že se momentálně nacházím v přejídací fázi. Od pondělka do pátku pobývám na soukromé klinice LOGO v Brně, kde je o mě po materiální stránce velmi dobře postaráno. Snídaně je formou švédského stolu, na oběd je možnost výběru z 3 menu, z nichž jedno je lepší než druhé, ve tři bývá svačina a v šest je večeře, kde se z pro mě trochu záhadného důvodu podává dvojnásobná porce masa.

Zpočátku mi bylo trochu líto, že je zde k dispozici o dost víc jídla, než kolik jsem reálně schopný sníst. Trochu jsem si vyčítal, že jsem před nástupem na pobyt raději nedržel pár dní hladovku. Částečně již v pondělí večer, ale především až během úterý jsem však v sobě naplno objevil schopnost sníst úplně všechno. Ostatně kdybych to všechno nesnědl, tak bych podporoval plýtvání, protože jídlo by se vyhazovalo.
A tak mi nezbývá než doufat v to, že půst skutečně nemusí být jenom věcí úst a že mohou být i jiné věci, od kterých se během právě probíhající postní doby mohu oprostit. Třeba by přece jenom mohlo stát za to se vrátit k tomu textu o pokušeních na poušti a trochu hlouběji se nad ním zamyslet…






Žádné komentáře:

Okomentovat