Dalším výrazem, u kterého se pokusíme zastavit, bude sdílení. I když by to vlastně možná nebylo ani potřeba, protože se stejně jako v případě předchozího výrazu společenství jedná o překlad řeckého koinónia, resp. latinského communio.
V češtině došlo ke zvláštní situaci, že zde paralelně existují dva výrazy, jejichž původně totožný význam se poněkud posunul a zúžil. Ve skutečnosti bychom
od sebe
neměli
slova sdílení a společenství oddělovat.
Výraz sdílení se v češtině donedávna používal především v právní terminologii (např. sdílené vlastnictví, sdílet domácnost). Místo na českém slunci mu zřejmě vydobyla až anglická počítačová terminologie, která našla zvláštní zalíbení ve slovíčku share. Pro toto slovo bylo potřeba najít jednoduchý český ekvivalent a volba z celkem pochopitelných důvodů padla právě na sdílet – a to přesto, že jeho frekvence v češtině zdaleka neodpovídá jeho anglickému vzoru. Dnes tedy všude slyšíme o sdílených tiskárnách, sdílené paměti, sdílíme fotky na Facebooku a videa na YouTube apod.
V křesťanském prostředí je však toto slovo používáno v trochu jiném smyslu. Na internetu je možné sdílet fotku nebo video, od křesťanů je však požadováno o mnoho více – neměli by sdílet něco, nýbrž sami sebe. V praxi však může být hodně těžké rozpoznat, co se vlastně pod výrazem sdílení sebe sama rozumí.
V terminologii české katolické církve je sdílení běžným bodem programu společenství. Během sdílení většinou členové společenství vyprávějí o tom, co v uplynulém období prožili, co je potkalo dobrého nebo zlého, jaké měly duchovní zážitky. (Dalšími body programu společenství mohou být např. modlitba, čtení z Písma a rozjímání nad ním, přednáška na nějaké téma, výroba nějakých předmětů, sledování filmu nebo hra).
Neměli bychom ovšem zapomínat na to, že v Písmu se setkáváme s o mnoho radikálnějším požadavkem na společenství / sdílení. Určitým vzorem sdílení by pro nás měl být popis prvotní církve, jak se s ním setkáváme ve Skutcích apoštolů:
"Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem.“ (Sk 2,44-46).
Žádné komentáře:
Okomentovat